PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedni z pionýrů tzv. gothenburgského soundu, švédští divnovláskové DARK TRANQUILLITY, vydali po úspěšném kotoučku „Damage Done“ nášup v podobě DVD nosiče. Ten obsahuje jednak záznam vystoupení v polském Krakowě (použitý částečně též na letošní kompilačce „Exposures...“), druhak dva, resp. tři live bootlegy a spoustu drobných i větších doplňků, jimiž se prezentuje jedna z nejdůležitějších kapel melodicko-death metalové scény chladného severu...
Koncert
Osu DVD tvoří koncertní set z Krakowa, opatřený věru lákavým vizuálním pozlátkem. Na první pohled vše profi, slovy klasika: klapka, střih, catering... Dynamické záběry z několika kamer, slušný světelný park, známé tváře. Ale ouha. Když jsem se v recenzi na již zmíněné „Exposures...“ pozastavoval nad poněkud okatě přidanou diváckou kulisou, „Live Damage“ nabízí možné vysvětlení. Polské publikum je poněkud zcepenělé. Řady po pódiem jsou prořídlé, reakce ukvíkané a komunikace z davu téměř žádná. Kdo viděl DARK TRANQUILLITY v akci, dobře ví, jak dovedou Švédi vedeni charismatickým Mikaelem Stannem masíčko v kotli podusit. Jenže tady to funguje tak na půl plynu. O jaký kus lepší je atmosféra na přifařených bootlegových nahrávkách! Technická kvalita stojí sice za starou (VHS)bačkoru, leč energie chrlená z davu je jak na athénském, tak na pařížském kolbišti masivní. Horkokrevní Řekové chorály oslavují melodie, Pařížané se věnují potápění i plování v míře nevídané. K vidění je stejně trčících nohou jako zuřivě vibrujících hlav. Věčná škoda, že hlavní záznam tenhle rys divokosti a skvělé zábavy postrádá. Nepostrádá však dobrý zvuk (5.1 a 2.0 stereo) a samozřejmě vše důležité z melodického lahůdkářství Tre Kronur. Při vychutnávání nevadí ani tak poněkud rutinní střih a režie, nakonec i na plýtvání stroboskopem se dá zvyknout, ale rozjetá synchronizace obrazu a zvuku mě irituje. Na poměry jinak profesionálně zmáknuté nahrávky docela nepříjemný lapsus, který jen rozmlžuje výsledný dojem.
Hodnocení: 5/10
Bonusy
Čeho se dočkáte navrch? Zmínil jsem skvělé (a řádně UG – pozor, neplést s ultra gay!) bootlegy z Paříže a Athén, přidám ještě trochu slabší, zato lépe nasnímaný, essenský... Dále dobré interview s Mikaelem, které kazí jen občasné jalové otázky a trochu divoká angličtina tazatele. Samozřejmostí jsou i dva videoklipy – dobře známý hitový mazel „ThereIn“ a především vizuální bombónek z pytlíčku strýčka Sundina – nádherná výtvarná exprese „Monochromatic Stains“. Diskografie, biografie, pro hospodáře pozadí (do Windows), fotky pro jeho družku. A zvířátkům? Zvířátkům ještě něco výtvarného drobení z historie kapely... A jako třešničku skvělé grafické zpracování menu (hádejte od koho? Od Sundina!) a pěkný buklet navrch. Tak akorát, aby byl fanoušek omáčkou uspokojen. Jenže krom omáčky tu máme knedlíčky a masíčko... Knedlíčky trochu oschlé, maso drobet tuhé. Jako letitý fanoušek a koncertní pamětník jsem prostě čekal o kus víc. Mám přece sakra nárok mít mlsnou hubu, ne?
Hodnocení: 8/10
Informacemi i materiálem nabité, leč kulhající v tom nejpodstatnějším – v hlavním koncertním bloku. Polochcíplé publikum, rutinní režie a špatná synchronizace zvuku. Skvělé songy, výtečná kapela, poněkud nezdařené DVD.
6 / 10
Mikael Stanne
- vokály
Niklas Sundin
- kytara
Martin Henriksson
- kytara
Anders Jivarp
- bicí
Michael Nicklasson
- basa
Martin Brändström
- elektronika
1. Intro
2. The Wonders At Your Feet
3. The Treason Wall
4. Hedon
5. White Noise / Black Silence;
6. Haven
7. Punish My Heaven
8. Monochromatic Stains
9. UnDo Control
10. Indifferent Suns
11. Format C: For Cortex
12. Insanity´s Crescendo
13. Hours Passed In Exile
14. The Sun Fired Blanks
15. Damage Done
16. Lethe
17. Not Built To Last
18. ThereIn
[video]
19. Zodijackyl Light
20. Final Resistance
21. Outro - Ex Nihilo
Endtime Signals (2024)
Moment (2020)
Atoma (2016)
Construct (2013)
We Are The Void (2010)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Fiction (2007)
Focus Shift (single) (2007)
Character (2005)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Live Damage (DVD) (2003)
Damage Done (2002)
Haven (2000)
Projector (1999)
Zodijackyl Light (video) (1997)
The Mind´s I (1997)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Gallery (1995)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
Skydancer (1993)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
Nevidím to tak zle jako Marigold, ale něco tomu fakt chybí.. Že by atmosféra?
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.